Neděle, 27 listopadu, 2022
DomůRecenzeSymphonica ? Jak je možné, že jsme to nevymysleli u nás?!

Symphonica ? Jak je možné, že jsme to nevymysleli u nás?!

Dámy a pánové, Symphonica je jednoduchá, poměrně originální, stojí na vážné hudbě a najdeme tam i Smetanu. Žádné extra složité technologie, žádné složité herní mechaniky. Proč se tohohle nápadu nechytil nějaký český vývojář? Nám by vážná hudba měla být bližší než Japoncům… a přesto oni tuhle hru udělali a my ne.

Začínáte jako mladý dirigent Takt v hudebnickém městě Einsatz. (Tohle bizarní jméno japonští autoři patrně zvolili coby výraz pilného pracovního nasazení, naštěstí nepoužili Total Einsatz.) Pod svou taktovku dostáváte trosku hudebního tělesa, ovšem jste mladý a ambiciózní dirigent a hodláte těleso vyspravit, doplnit, sladit a secvičit a dostat se až na vrchol.

Obrat ?na vrchol? je poměrně příhodný, protože Einsatz jest obtočen kolem hudebnické věže plné koncertních sálů. Obří struktura, svého druhu hudební verze Babylonské věže, definuje úspěšnost vystupujících těles podle toho, v jakém sále svoje umění předvádíte. Abyste se dostali výše, skládáte kvalifikační koncerty, ve kterých předvádíte svoje umění… a možná se nakonec dostanete až do Královského sálu.

A možná taky vysvobodíte zakletou duši, ukrytou v tajemné panence, kterou jste objevili. A vyřešíte dávný problém se svým bratrem. Protože pamatujte, tohle je japonská hra, což znamená, že v ní najdete rozsáhlý a dost komplikovaný příběh. Japonci si to prostě neumí odpustit.

Symphonica

A jak že se to vlastně hraje, když jste za dirigenta? Proti vám se sejde orchestr (někdy orchestr duchů, takže to vypadá, že nástroje hrají samy o sobě). Dvojitým poklepáním začnete, hudba se rozjede a před vámi na lajně jedou značky, podle kterých máváte taktovkou. No, máváte ? spíše prstujete. Někdy poklepnete jedním prstem, někdy dvěma, táhnete rychle, pomalu, sbíhavě, rozbíhavě, malujete vlnky a to vše s přesným časováním, s přesnou délkou a ve všelijakých kombinacích.

Gesta, která malujete na obrazovku, jsou překvapivě intuitivní a po chvíli zkoušení a selhávání vám docela padnou pod ruku. Najednou zjistíte, že sedí do rytmu a že to je vlastně svého druhu taneční hra, jenomže ji hrajete s vážnou hudbou. Zatímco taneční hudba je poměrně monotónní, vážná hudba se dost výrazně mění, střídají se rychlé a pomalé pasáže a díky tomu je dirigování mnohem zábavnější a přirozenější, než poskakování po taneční podložce. Seriózně. Zkuste si oddirigovat Vltavu od Smetany ? a pochopíte to. Funguje to, vážně to je zábavné!

Symphonica je originální, svěží, zábavná a přibližuje vážnou hudbu i těm, kteří ji zrovna nemusí. Například já koncerty nikdy nemusel, byla to věc, kterou jsem si spojoval se společenskou přetvářkou, vnucenou elegancí a utrpením spojeným s disciplinovaným poslechem. Něco jako hromadný výcvik psů ve společenských oblecích, kteří musí sedět a dávat pozor. Tak to vám tady nehrozí, tady se při dirigování vážně vyřádíte ? a ten pohyb vám k hudbě vážně sedne. Vzhledem k tomu, že první epizody jsou zdarma, nemáte žádný důvod, proč hru nevyzkoušet, i když, pravda, jako celek je hra poměrně drahá.

Jen si při tom dirigování dejte pozor, ať to s pohybem nepřeženete, abyste stíhali časování. Někdy se opravdu můžete nechat unést..!

Symphonica

Hodnocení: 9/10

Verdikt:

Jednoduché, zábavné, originální. Ještě nikdy mě vážná hudba tak nebavila ? žádné seď na zadku a obdivně poslouchej, naopak, dirigování si pěkně užijete!

Co se mi líbilo:

  • Vážná hudba je na dirigování zajímavější, než hopsání na podložce s taneční hudbou
  • Překvapivě jednoduché a intuitivní ovládání
  • Originální, lehce duchařský příběh

Co se mi nelíbilo:

  • Kompletní sada epizod je vcelku mastná.
  • Štve mě, že tuhle neudělali naši vývojáři :-/

Aplikace je zdarma, možnost přikupovat epizody, 2,69 Euro za jednu, 13,99 Euro za 12 epizod.

Symphonica se dá stáhnout odsud

[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/Symphonica/“/]

Web výrobce je zde

Další články

Nejčtenější

Poslední komentáře