Úterý, 28 června, 2022
DomůRecenzeRecenze Citizenfour: Poněkud mělké shrnutí Snowdenovy ságy

Recenze Citizenfour: Poněkud mělké shrnutí Snowdenovy ságy

Je to už víc než rok a půl, co Edward Snowden předal novinářům citlivá data týkající se špionážních praktik NSA, a odhalil tak jejich dechberoucí rozměry a benevolenci, s jakou agentura narušuje soukromí nejen amerických občanů. Na světlo světa za tu dobu vyšla řada dalších informací dokreslujících jak principy práce amerických agentů, tak život Snowdena samotného. A mimo jiné i do onoho červnového dne, kdy se z inženýra NSA stal mezinárodně stíhaný whistleblower, se vrací oscarový dokument Citizenfour.

Pátého června 2013 se na webu deníku The Guardian objevil článek jistého Glenna Greenwalda, který referoval o tajném soudním příkazu, podle něhož musí americký mobilní operátor Verizon předávat citlivá data o svých zákaznících do rukou Národní bezpečností agentury. O den později dochází k ještě závažnějšímu odhalení – The Guardian a The Washington Post současně publikují zprávu zmiňující existenci programu PRISM, díky kterému má NSA přístup do sítí největších internetových společností, mj. i Googlu a Applu, a tedy i do soukromí milionů lidí. Jak se informace novinářům dostali, není jasné.

Po třech dech, devátého června, The Guardian zveřejňuje videozáznam, jehož hlavním hrdinou je Edward Snowden, 29letý technik NSA, který stojí za šokujícími informacemi uplynulých dnů. Dvanáct a půl minuty, vysílaných z honkongského hotelu, které brýlatému mladíkovi od základu změní život a vyprovokují mezinárodní debatu o legitimitě zásahů tajných služeb do soukromí svých občanů. Spolu se Snowdenem v té místnosti sedí dva reportéři Guardianu a filmařka Laura Poitras – autorka dokumentu Citizenfour a první osoba, kterou Snowden před půl rokem kontaktoval s tím, že má důležité, šokující a především přísně tajné informace.

Unknown-11

Reportér Glenn Greenwald diskutuje se Snowdenem v jeho hongkongském hotelovém pokoji

A o tom je Citizenfour především. Mapuje začátek celého příběhu, od prvních zašifrovaných zpráv, které Edward Snowden Poitrasové právě pod pseudonymem Citizenfour poslal (a jak bylo náročné jejich komunikaci technicky zabezpečit si můžete přečíst tady), po setkání v Hong Kongu, z něhož vzešly první články, až k Snowdenově útěku do Ruska.

Řemeslně jde o skvělou práci. Střih, kamera, střídání záběrů z reálného prostředí s atmosférickými pohledy na základny NSA nebo efektní (byť samozřejmě nereálné) animace znázorňující komunikaci mezi Snowdenem a Poitrasovou. Vše funguje na jedničku, navíc podbarvené hudbou Nine Inch Nails. Tempo je nasazené dobře, takže téměř dvě hodiny stopáže nenudí, řada diváku ocení i filmovost některých scén – byť pro mě už se na pilu tlačilo leckdy až příliš. Formálně se zkrátka Citizenfour povedl, což mu i v očích filmové akademie jistě pomohlo.

Jenže u dokumentů se nehraje jen na estetickou kvalitu úvodních titulků – důležitější je to, jak se mu daří naplnit divácká očekávání. A v tomhle Citizenfour mírně zklamal. Přestože se v něm objevuje kromě Snowdena i řada jiných postav a osobností (mj. třeba Julian Assange, který pomohl zorganizovat jeho přesun do Ruské federace), tak pro někoho, kdo byť jen jedním okem Snowdenův příběh sleduje nepřináší nic moc nového. Sice umně rekapituluje průběh událostí, jenže nepřináší nic moc navíc. Je hezké, že Poitrasová mluví o důležitosti Snowdenova coming-outu, porovnání teď a tehdy ale nenabízí. Změnily se zákony? Minimálně pár žalob na NSA před půl rokem na stole leželo. Jak dopadly? Jaké jsou Snowdenovy vyhlídky na opuštění Ruska? Odpovědi chybí.

Kromě hlubší reflexe pak Citizenfour postrádá i cílenější záběr. Zdá se totiž, jakoby se snažil nabídnout divákovi vše – jak vhled do skutečného fungování Národní bezpečností agentury, tak třeba barvitější portrét samotného Edvarda Snowdena. Naťuknuta je role Glenna Greenwalda i legislativních okolností Snowdenova whistleblowingu, jenže detaily Poitrasová nepřináší. Je samozřejmě otázkou, zda-li by pak dokument nevyzníval příliš omezeně (či v případě zachování mnohosti témat nebyl neúnosně dlouhý), přesto lehká pachuť po zhlédnutí zůstává.

Přesto je Citizenfour spíše povedeným dílem. Těm, kteří mají Snowdenův boj za spravedlnost zmapovaný, nabízí dobře zpracovanou rekapitulaci a dosud neviděné pozadí oněch červnových událostí – a kontext už si dodají z mnoha zdrojů (například výtečného Snowdenova profilu časopisu Wired) sami. Pro neznalé jde pak o umné shrnutí téměř dva roky trvající kauzy do únosných dvou hodin. A těm, kteří stihli (třeba kvůli očekávatelnému propadu atraktivity nových a nových informací ze Snowdenova archivu) zapomenout, s mrazením v zádech Citizenfour připomíná realitu posledních let.

Nakonec vlastně není na škodu, aby se na něj podíval kdokoliv – aby věděl nebo si vzpomněl, co se třeba s jeho e-maily může dít. Předtím, než se do toho Gmailu zase přihlásí.

Ondřej Trhoň
Ondřej Trhoňhttp://www.ondrejtrhon.cz
Přízemní intelektuál, fanoušek The Verge, student žurnalistiky v Praze a nenapravitelný milovník koček.
Další články

Nejčtenější

Poslední komentáře