Doba, kdy jsme chtěli mít všechno pohromadě je pryč. Facebook se pomalu ale jistě stává reliktem doby, která hrála do karet službám s desítkami funkcí. Dnes chceme jednoúčelové aplikace, jejichž data ale paradoxně patří starému ekosystému.
Snapchat. Instagram. A konec konců i Twitter. Všechno jsou to sítě, služby a aplikace, které mají jasně vymezenou funkčnost. Od Instagramu nikdo neočekává, že přes něj pohodlně půjdou posílat zprávy přátelům, Twitter se nesnaží dobýt pozici platformy na sdílení fotek. A podle všeho nám jednoduchost vyhovuje, přestože před nedávnem to ještě bylo jinak.
Příkladem je Facebook. Síť, která se z jednoduché vysokoškolské aplikace pro sdílení zážitků rozrostla na moloch, který nabízí posílání souborů, chat, sdílení polohy, twitterový princip jednostranného sledování, kalendář a mnoho dalšího. Přes svoji širokou funkcionalitu trpí Facebook v očích uživatelů něčím, co bychom mohli nazvat ztrátou „cool“ faktoru. Z kdysi svěží služby se stala nezbytnost pro společenský a leckdy i pracovní život, kterou používáme z povinnosti a uzdu svému sociálně síťovému životu povolujeme jinde – v jednoduchém prostředí v zásadě jednoúčelových aplikací a webů. Mimochodem – rozhodnutí Foursquare rozdělit svoji aplikaci na dvě je dost možná nejkrystaličtějším příkladem.
Potud je vše v pořádku – nové, progresivní startupy šlapou na paty zajetým značkám, a snaží se vydobýt si svoje místo na trhu. Jenže pokud se podíváme na technologický svět z odstupu, vidíme, že takhle jednoduché to nebude. Do hry totiž vstupuje další trend dneška: unifikace pod rouškou různorodosti.
Řeč je pochopitelně o akvizicích stoupajících hvězd nového webu. Instagram, Twitch, Vine (check) a řada dalších se staly položkami v síťové stáji velkých firem, přestože si navenek zachovávají nezávislou tvář. V populární fotografické síti nenajdete jedinou zjevnou zmínku o tom, že vaše data spravuje gigant Marka Zuckerberga – jen už nejde propojit Instagram z Twitterem a i na něj dopadla facebooková politika nulové tolerance odhalených bradavek. V prostředí interaktivního internetu roku 2014 se musí běžný uživatel pídit potom, komu doopravdy fotky, videa a zprávy svěřuje.
Výhoda pro technologické oligarchy je zjevná. Propojení takových služeb mu umožňuje získat více dat a poskládat tak přesnější obrázek jednotlivých uživatelů a přesněji zacílit reklamu. Instagram vlastněný Facebookem najednou dává dokonalý smysl. Na tomto místě je nutno přiznat jednu věc Googlu – patří k těm firmám, co si s námi hrají nejméně, a zakoupené firmy integruje do systému zdá se zatím transparentně.
Přes všechny výhrady si ale současný stav rozhodně nezaslouží jednostranné odsudky. Velký kapitál umožňuje rozumně využít jinak třeba dobré, ale bez ekosystému kolem ekonomicky neudržitelné nápady. To sice vede ke vzniku startupových projektů, jejichž jediným cílem je výsledek své práce prodat – ke vzniku aplikací a služeb, k nimž jejich autoři nemají žádný hlubší vztah, a pomáhají tak roztáčet kola bubliny ze silikonového údolí. Ale to už je na jiný text.
