Pátek, 29 března, 2024
DomůRecenzeGlosa: Naivní technooptimismus je cesta do pekla

Glosa: Naivní technooptimismus je cesta do pekla

O tom, že narušovat dojem o absolutním dobru moderních výdobytků, je zatraceně potřeba.

Naše doba fandí technologiím. Nevyslovený konsenzus mladé a velké části střední generace je ten, že technologie přinášejí v zásadě jen to dobré a kritici současného vývoje zastydli někde v minulém století. Určitě znáte někoho, kdo dobře míněné zamyšlení nad riziky digitální věku odpálkuje argumentem ve stylu, že „papír dřív lidi taky odmítali.“ Jenže odmítat jakoukoliv debatu o převládajícím paradigmatu je chybné.

Black Mirror je fenomenální seriál, který se přesně o tolik potřebnou diskuzi postaral. Zapomeňte na sladkobolný film Her nebo zmatenou Transcendenci, tohle dílko britské provenience nastavuje zrcadlo lépe než stovka pseudointelektuálních esejů o nihilismu. Každý ze (zatím) dvanácti dílů si vybírá konkrétní fenomén, z nichž je každý v naší společnosti už přítomný, a chytrým způsobem ukazuje jeho vyhrocenou podobu.

V epizodě The Entire History of You mají lidé implantované hypermoderní varianty Google Glass, které zaznamenávají celý život – s možností pohodlně procházet minulost jako film. V jiném dílu nám scenárista Charlie Brooker prezentuje konzumní dystopii, ve které gamifikovaní občané/otroci v počítačových hrách nuceně vydělávají kredity, aby se mohli zúčastnit talentové soutěže. Zpráva je evidentní – technologie mají i svou stinnou stránku. A hádáte správně – žádná z šesti kapitol dobře nekončí.

BlackMirror1x02_0022

foto: Black Mirror

Samozřejmě, je to všechno umělecká licence a „co by, kdyby“ je v technologickém světě vždycky ošemetná úvaha. Jenže Black Mirror nevyužívá technologie (a v několika dílech dokonce ty naprosto současné, existující a zavedené) ke kritice technologií samotných – ale k zvýraznění těch špatných stránek lidské povahy, které se právě díky technologickým prostředkům mohou projevit v nečekaných podobách.

Ve světle toho se oblíbený argument „technologie sama o sobě není špatná“ stává skoro směšným. Ano, technologie sama o sobě špatná není, vždy jde o konkrétní použití, ale proč by zrovna tahle její vlastnost měla být důvodem k ukončení diskuze? Co problémy jako je jaderné zbrojení, ochrana soukromí nebo rostoucí moc NSA v prosíťovaném světě? Negativní dopady jsou totiž reálné a zjevné.

uktv-black-mirror-s02-be-right-back-7

foto: Black Mirror

A nejsou to jenom otázky globálního charakteru. Technologie se stávají čím dál víc spjaté s naším osobním životem. Měříme si pomalu každý svůj krok, bez Foursquare skoro ani nejdeme do hospody a když vidíme něco zajímavého, místo prožívání přítomnosti někteří z nás přemýšlí, jak to shrnout do 140 znaků.

Autor tohoto textu má k apokalyptickému varování před digitální demencí jako někteří čeští intelektuálové daleko, přesto ale stojí se občas zastavit a zamyslet se nad způsobem, jakým výdobytky technologického věku používáme. Bez kritické reflexe si totiž ani nemusíme uvědomit, že existují lidé, pro které je běh bez Fitbitu přirozeným stavem.

Ondřej Trhoň
Ondřej Trhoňhttp://www.ondrejtrhon.cz
Přízemní intelektuál, fanoušek The Verge, student žurnalistiky v Praze a nenapravitelný milovník koček.
Další články

Nejčtenější

Poslední komentáře