O tom, že narušovat dojem o absolutním dobru moderních výdobytků, je zatraceně potřeba.
Naše doba fandí technologiím. Nevyslovený konsenzus mladé a velké části střední generace je ten, že technologie přinášejí v zásadě jen to dobré a kritici současného vývoje zastydli někde v minulém století. Určitě znáte někoho, kdo dobře míněné zamyšlení nad riziky digitální věku odpálkuje argumentem ve stylu, že „papír dřív lidi taky odmítali.“ Jenže odmítat jakoukoliv debatu o převládajícím paradigmatu je chybné.
Black Mirror je fenomenální seriál, který se přesně o tolik potřebnou diskuzi postaral. Zapomeňte na sladkobolný film Her nebo zmatenou Transcendenci, tohle dílko britské provenience nastavuje zrcadlo lépe než stovka pseudointelektuálních esejů o nihilismu. Každý ze (zatím) dvanácti dílů si vybírá konkrétní fenomén, z nichž je každý v naší společnosti už přítomný, a chytrým způsobem ukazuje jeho vyhrocenou podobu.
V epizodě The Entire History of You mají lidé implantované hypermoderní varianty Google Glass, které zaznamenávají celý život – s možností pohodlně procházet minulost jako film. V jiném dílu nám scenárista Charlie Brooker prezentuje konzumní dystopii, ve které gamifikovaní občané/otroci v počítačových hrách nuceně vydělávají kredity, aby se mohli zúčastnit talentové soutěže. Zpráva je evidentní – technologie mají i svou stinnou stránku. A hádáte správně – žádná z šesti kapitol dobře nekončí.
foto: Black Mirror
Samozřejmě, je to všechno umělecká licence a „co by, kdyby“ je v technologickém světě vždycky ošemetná úvaha. Jenže Black Mirror nevyužívá technologie (a v několika dílech dokonce ty naprosto současné, existující a zavedené) ke kritice technologií samotných – ale k zvýraznění těch špatných stránek lidské povahy, které se právě díky technologickým prostředkům mohou projevit v nečekaných podobách.
Ve světle toho se oblíbený argument „technologie sama o sobě není špatná“ stává skoro směšným. Ano, technologie sama o sobě špatná není, vždy jde o konkrétní použití, ale proč by zrovna tahle její vlastnost měla být důvodem k ukončení diskuze? Co problémy jako je jaderné zbrojení, ochrana soukromí nebo rostoucí moc NSA v prosíťovaném světě? Negativní dopady jsou totiž reálné a zjevné.
foto: Black Mirror
A nejsou to jenom otázky globálního charakteru. Technologie se stávají čím dál víc spjaté s naším osobním životem. Měříme si pomalu každý svůj krok, bez Foursquare skoro ani nejdeme do hospody a když vidíme něco zajímavého, místo prožívání přítomnosti někteří z nás přemýšlí, jak to shrnout do 140 znaků.
Autor tohoto textu má k apokalyptickému varování před digitální demencí jako někteří čeští intelektuálové daleko, přesto ale stojí se občas zastavit a zamyslet se nad způsobem, jakým výdobytky technologického věku používáme. Bez kritické reflexe si totiž ani nemusíme uvědomit, že existují lidé, pro které je běh bez Fitbitu přirozeným stavem.
