Evropský parlament správně uznal, že Edward Snowden není zrádce a zaslouží si ochranu
Evropský parlament ve čtvrtek odhlasoval nečekaně odvážný dokument: rezoluce P8_TA-PROV(2015)0388 totiž prohlašuje Edwarda Snowdena za ochránce lidských práv a apeluje na členské státy EU, aby stáhly proti Snowdenovi vznesená obvinění a poskytly mu ochranu před vydáním do ostatních zemí. A přestože prošla o pouhé 4 hlasy (285 : 281), signál, který vysílá je správný.
Na začátek je nutno dodat, že rezoluce je právně nezávazná a tudíž nevymahatelná. Státy EU tak nic nenutí azyl Snowdenovi poskytnout. Zůstává tak otázkou, nakolik je rezoluce tak velkou změnou, za jakou ji podle Twitteru má samotný Snowden. Každopádně i kdyby nakonec reagujících států bylo minimum, symbolický význam zůstává – a pod hlavičkou jedné ze základních institucí Evropské unie nejspíš dost silný.
Přesto je onen těsný rozdíl 4 hlasů dost znát, a to i mezi českými europoslanci. Tak třeba Jan Zahradil drží konzervativní pozici a označuje Snowdena za „zrádce své země“ Není to pozice nepochopitelná, autor tohoto textu má však potřebu se bývalého technika NSA zastat. Protože i když to není případ černobílý, podle všech dostupných informací se miska vah vychyluje spíš ve Snowdenův prospěch.
Datové centrum NSA v americkém Utahu
Problém nakonec není ani tak v samotném rozsahu, ve kterém NSA na občany své i cizích států dohlíží. I když je rozsah programu PRISM pochopitelným trnem v oku všech zastánců transparentního a pokud možno co nejmenšího státu, jeho existence je ospravedlnitelná. Dovolíme-li si trochu politologické teorie, je totiž vlastně základem státu to, že občané se některých svých svobod a soukromí vzdávají ve prospěch bezpečnostních záruk. Úspěšnost tohoto principu je samozřejmě diskutabilní, ale logiku má. A z tohoto pohledu dává PRISM smysl.
Jenže pokud chceme něco od vlastní vlády, je to férovost a upřímnost. Zkrátka: pokud má NSA napojení na data spravovaná Googlem, neměl by její ředitel veřejnosti na přímý dotaz lhát. Část soukromí vyměnit za bezpečnost můžete jen tehdy, pokud se vás někdo zeptá – a nebo pokud se to (třeba z bezpečnostních důvodů) stane (v rámci platných zákonů) bez vašeho vědomí, neměl by vám lhát. Jenže přesně to se stalo, když při kongresovém slyšení ředitel NSA James Clapper na otázku „Shromažďuje NSA jakákoliv data týkající se milionů nebo stovek milionů Američanů“ odpověděl „Ne záměrně.“
Sám Snowden právě tenhle moment uvádí jako formující pro jeho rozhodnutí publikovat přes Guardian detaily fungování Národní bezpečnostní agentury. A nemůžeme se mu divit – rozhodně ne tváří v tvář státní instituci, která v přímém přenosu lže milionům Američanů. A právě zde se nachází ten důvod, proč považovat Snowdena za zrádce je poněkud krátkozraké – někdo, kdo nenávidí svoji zemi, by si ukradená data vzal a rovnou je předal nepříteli. Snaha dostat pod veřejnou kontrolu instituci, která se jí takto zjevně vyhýbá, není zrada, ale čistokrevný whistleblowing.
This is not a blow against the US Government, but an open hand extended by friends. It is a chance to move forward. pic.twitter.com/fBs5H32wyD
— Edward Snowden (@Snowden) October 29, 2015
Všechno by se ještě dalo napadnout, kdyby Snowden šel cestou, kterou (bohužel) zvolili ve WikiLeaks, a obsah svých archivů prostě nahrál bez další editace na internet. Tam, kde Chelsea Manningová reálně ohrozila životy amerických vojáků, Snowden své materiály zveřejnil skrze The Guardian, profesionální a léty ověřenou mediální platformu, s pomocí zkušeného novináře. A to není způsob, kterým se vyzrazují státní tajemství.
Webová redakce amerického časopisu The New Republic nedávno přinesla text, ve kterým nás varuje před ideologickými východisky moderních whistleblowerů, mj. i Edwarda Snowdena. Popisuje jeho minulost jako zarytého konzervativce, posléze přesvědčeného libertariána, a to všechno pomocí přepisů jeho chatových konverzací. A ano, Snowdena z roku 2006 bychom asi potkat nechtěli. Co se ale počítá, je současnost. V ní je Edward Snowden stíhaný whistleblower, který si zaslouží pomoc evropských zemí. Protože v PRISM, mimo jiné, jde i o data jejich občanů.
