RECENZE Radiation Island: Sluníčko, moře, krev a zombie

Strmě stoupající křivku poptávky po hrách se sluncem zalitými plážemi, v nichž pobíháme se sekáčkem na maso a kosíme zombie na stovky, odstartovala hra Dead Island.Od roku 2012, kdy Dead Island vyšla, se jí inspirovala už pořádná spousta her včetně například i nejnovější, na parkourový pohyb zaměřené akční hry Dying Light, která před několika dny vyšla na počítače a konzole nové generace.

Všechny úspěšné survival akční hry z postapokalyptického světa mají několik společných bodů. V první řadě nabízejí zábavnou herní náplň, v té druhé potom spoustu zajímavých zákoutí, která můžeme hodiny prozkoumávat, aniž by naše dobrodružná srdce nějakým způsobem strádala. A přesně tyto dvě ingredience Radiation Island citelně chybí.

Radiation Island se sice prvních několik desítek minut opravdu tváří jako takový příjemný mobilní klon Dead Islandu, nicméně po hodině hraní už začíná ztrácet dech spolehlivěji, jak astmatik při dlouhém běhu.

Následky projektu Philadelphia

Jednoduchá úvodní videosekvence vám prozradí, že jste se z nějakého důvodu ocitli na radiací zamořeném ostrově. To má pravděpodobně co do činění s projektem Philadelphia (bájnou lodí, která i s posádkou zmizela během pokusu o zneviditelnění, za nímž prý stál i Nikola Tesla), ovšem jak do sebe věci na ostrově zapadají, musíte teprve prozkoumat. A tak začnete bloudit po okolí a sbírat nejrůznější suroviny, abyste si z nich mohli vyrobit pokročilé nástroje, například sekyrku, krumpáč či rýč.

V tomto případě se hra hodně podobá například Minecraftu jenom s tím rozdílem, že není kostičkovaná a nenajdete v ní tolik surovin. Nabídka surovin ve hře je opravdu hubená, ještě horší ovšem je, že podobné je to i s nabídkou předmětů. Dá se říci, že všechny dostupné věci si s troškou šikovnosti vyrobíte během prvních dvou hodin hry a pak už jen podle potřeby bastlíte věci, které aktuálně potřebujete.

Autorům bohužel uniklo, že hlavním hnacím motorem Minecraftu byla neustálá snaha o dosažení lepších předmětů a vybavení, výrobu pohodlnějších či bezpečnějších obydlí atd. Co se týče konkrétně těchto věcí, v Radiation Island najdete dva druhy pracovních nástrojů, zatímco obydlí tu vůbec není – ustelete si prostě v některé z chatek, jež během putování po divočině potkáte. A to je vážně nuda. I přestože vám je během noci zima a ohrožují vás příšery, pročež si v noci musíte rozdělat oheň, tenhle pocit „úzkosti“ prostě nestačí a nefunguje. Alespoň pokud máte nějaké ty survival hry už odehrané.

Nemastné neslané vyprávění

Jakmile se sžijete s okolním světem, což vám bude trvat maximálně dvě hodiny, hra pro vás přestane být výzvou. V tomto případě se sice můžete upnout na hledání stránek deníku, v němž se postupně dozvíte, co se s ostrovem děje, mě ale nenapadá důvod, proč byste to dělali. Radiation Island na rozdíl třeba od The Vanishing of Ethan Carter neumí mysteriózní případ moc podávat a ve svém vyprávění se většinou opravdu soustředí jen na ty stránky deníku. A to běžného hráče opravdu neuchvátí.

Jelikož se Radiation Island většinu času tváří jako tzv. „explorační“ hra, dalo by se jí spousta chyb řečených výše prominout. To by ale musela hýřit zajímavými prostředími, poklady a dalšími překvapeními. I v tomto případě je ovšem Radiation Island velice lakomý, prostředí ostrova je v podstatě pořád stejné, takže jakmile zajdete za dva kopce, už pomalu ani nevíte, kde jste. Kopce střídají velmi podobné zátoky a celé prostředí je naprosto generické, jako by ho navrhovalo dítě ze základní školy. Mluvil tu někdo o pokladech? Jsou tu taky, nacházejí se pořád na těch samých místech a navíc tak často, že je brzy ani nebudete řešit. O těch pár zombie, které ani nejsou strašidelné, ani nebudu mluvit.

Radiací zamořený ostrov je opravdu krásný

Celkovou prázdnotu hry pak hráčům nedokáže vynahradit ani poměrně slušná grafika (sluníčkem zalité pláže jsou nádherné, svítící anomálie taky, jenže všechno co ve hře uvidíte, jako byste už minimálně jednou viděli), hudební doprovod a velmi sympaticky řešené dotekové ovládání, které nabízí možnost rozestavení tlačítek po displeji přesně podle svých preferencí (podporovány jsou i gamepady).

Radiation Island mě opravdu neokouzlil. Nevím, zdali za to nemůže fakt, že jsem opravdu blázen do survival akčních her a mojí domovskou herní platformou jsou počítače a herní konzole, na kterých jsou tituly přece jen rozsáhlejší. Osobně si myslím, že spíše ne.

Verdikt: Spíše průměrná explorační hra, zasazená na apokalypsou stižený tropický ostrov, která je příliš jednoduchá a nezajímavá ať co se týče herní náplně, tak co do mysteriózního příběhu a prostředí. Doporučuji pouze pro milovníky žánru a i ti by nad koupí měli pořádně přemýšlet, aby se nakonec jako já necítili podvedeni a hlášku „Hra ve stylu Dead Island“ nevnímali jako špatný vtip.

Hodnocení: 5/10

[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/Radiation Island/“/]

Co se mi líbilo:

• tropický ostrov plný zombie
• tvorba předmětů
• nádech survival

Co se mi nelíbilo:

• plochý příběh
• málo předmětů k těžbě i výrobě
• survival nakonec ani není moc survival
• celkově generické prostředí
• zombie nejsou strašidelné