Technooptimisté jásají, že tvůrcem obsahu je dneska každý. Každý fotí, natáčí videa nebo nahrává svoje pokusy na akustickou kytaru. Velkou otázkou internetového věku ale zůstává – ukáže vůbec něco z toho svým dětem?
Stará doba měla řadu chyb, ale nelze jí upřít to, že byla materiální. Na knihy jste si mohli sáhnout, hudba měla podobu vylisovaných vinylových desek s dlouholetou životností a fotografie zůstávaly v podobě filmu, ze kterého šlo kdykoliv snímky zrekonstruovat. Manipulace s těmito médii nebyla pohodlná, jejich kopírování a rozšiřování drahé, ale lidé 20. století a měli jistotu, že fotky z dovolené u Bajkalu uvidí i jejich děti…
Střih. Dnešek. Staré formy umírají, lid fotografuje iPhony, fotky sdílí na Facebook, pár šílenců si je dokonce i ukládá na disky svých počítačů. Videa si odbudou krátkých pár minut slávy v Instagramovém feedu a básně zapsané do blogovacích systémů se ztrácí v změti miliónů dalších. Autoři na svá díla po týdnu zapomínají, neřeší problém jejich uchování. Však ono to nějak dopadne.
Jenže zatímco dřív každému fotoamatérovi z rodinné dovolené zbyl štos zvětšenin z drogerie, dnes je bývalá Jugoslávie otisklá maximálně na Facebookovém profilu. Nic není trvalé, vše je třeba sdílet – a rodinná paměť pomalu mizí a rozmělňuje se v síti hypertextových odkazů, které za deset let nedá nikdo dohromady. Přednost má instantní sociálněsíťový úspěch před osobní hodnotou publikovaného materiálu. Vzpomínáte si na to vzrušení, když vám rodiče ukázali krabice se starými fotkami, třeba ještě z mládí vašich dědečků a babiček? Nebo když jste do diaprojektoru vložili snímky z vlastního dětství? U toho všeho hrozí, že to vaši potomci už nezažijí.
Samozřejmě čest výjimkám. Tedy těm, kteří tisknou svoje fotky nebo řeší jejich archivaci a zálohování. Není překvapivé, že z drtivé většiny patří ke starší generaci, pro níž není vlastní dvojitý život ve fyzickém i internetovém světě. Přitom řešení existuje – stačí k němu pár korun a ochota vytisknout si nejpovedenější momentky z proběhlé oslavy. Nezapomenout a pravidelně na externí harddisk zálohovat video prvních kroků vlastního syna a svoje povídky alespoň vyjet na školní tiskárně.
Ne. Autor tohoto textu nevolá po bezmyšlenkovitém návratu ke kinofilmům a vinylovým deskám. Dnešní doba má svoje jednoznačná pozitiva, jako je snadná dostupnost dat, uživatelská pohodlnost a (alespoň teoreticky) ekologická šetrnost. Přesto se nelze neptat, jestli s přechodem do oblak nepřicházíme o něco podstatného – třeba o dědovu lepenkovou krabici se starými fotkami, kterou jste se jako děti probírali.
Pěkně napsané… a fakt dík za připomenutí, že jsem starej 😀
To je důvod proč se asi nikdy nezbavím optický mechaniky v počítači. Fotky patří mezi věci který mimo disku v počítači a externího disku mají svoje místo i na plackách.
To jistě, ale životnost běžných optických médií je kolem 10 let, nevím co odkážeš..
S článkem plně souhlasím!
Osobně fotky z dovolené (a jiné) řeším zálohou na HDD a u strýčka Googla automatickým zálohováním. Na sociální sítě sdílím na ukázku pouze jednu – dvě fotky, a když se mi čirou náhodou podaří vytvořit webové fotoalbum (na Picasa), link na něj pošlu jen rodině.