V souvislosti s několika výpadky datových center koncem roku 2016 a začátkem toho letošního připravil VSHosting přehled typických a často stále opomíjených hrozeb provozu datových center u nás. Datacentra by měla dbát nejen na lokalitu, redundanci a řádnou naddimenzovanost záložních zdrojů, chlazení, ale také vycházet alespoň z určitého systematického plánu.
Nevhodná lokalita – vodě neporučíte
Bohužel špatně zvolená lokalita je stále často ignorovanou hrozbou, která se následně v reálném provozu už těžko řeší. Pomineme fakt, že někdo staví datové centrum v záplavové oblasti – kde hrozí riziko zaplavení technologie, nemá datové centrum co dělat. Další chybou může být situování datacentra do starší (byť výškové) budovy, kde hrozí například riziko v podobě zaplavení při havárii inženýrských sítí (zcela ho neeliminují ani „stříšky“ v datovém sále).
Záložními zdroje (UPS) – pozor na vytíženost a redundanci
Značné množství výpadků datacenter je způsobeno výpadkem napájení, zejména poruchou na systému UPS (záložní zdroj napájení) nebo překročením jejich kapacity. Některá z datacenter tak nesplňují ani požadavky TIER III, který vyžaduje mít 2 nezávislé napájecí větve. Mnoho provozovatelů si bohužel neuvědomuje, že na spolehlivosti UPS stojí spolehlivost celého datacentra. Podle VSHostingu lze jako spolehlivé uspořádání UPS lze považovat 2 nezávislé systémy (v případě modulární UPS nejlépe navíc každá UPS s vnitřní redundancí na bázi modulů N+1), přičemž každý systém UPS by měl disponovat vlastní sadou baterií a ideálně více než 1 stringem na každou UPS. Ty musí být rovněž výkonnostně dostatečně naddimenzovány pro případ poruchy druhé UPS. V datovém centru by se v ideálním případě neměla nacházet žádná jednozdrojová zařízení. Taková zařízení je pak nutné vybavit STS (static switchem) zajišťujícím plynulé přepnutí mezi napájecími větvemi při havárii jedné celé větve bez vlivu na běh zařízení.
Zásobování naftou – jak dlouho vydrží objekt v chodu při výpadku elektřiny
V únoru tohoto roku postihla VVN rozvodnu na Chodově v Praze porucha vedoucí k asi třicetiminutovému výpadku napájení velké části Prahy. Mnoho provozovatelů datacenter se na twitteru či facebooku chlubilo, jak bravurně zvládlo pomocí generátoru zazálohovat napájení datacentra. Nicméně zde jde o naprosto běžnou situaci, se kterou si datacentrum musí umět poradit naprosto automaticky. Třicetiminutový výpadek by žádnému standardnímu datacentru neměl činit problém. Jaká by však byla situace při výpadku trvajícím 6, 12, 24 hodin nebo déle? S tím souvisí reálný stav zásob nafty pro pohon záložních generátorů datacentra. Řada provozovatelů nemá odpovídajícím způsobem vyřešeno naftové hospodářství s dostatečnou rezervou (TIER III udává objem paliva pro souvislý provoz z generátorů po dobu minimálně 48 hodin). Řada datacenter má generátory včetně nádrží umístěny na střeše, což dělá doplňování paliva značně obtížným. Má-li některé datacentrum sjednané smluvní zavážení nafty, je otázkou, zda v případě výpadku elektřiny budou okolní čerpací stanice fungovat, a tudíž nakolik se na takovou službu při delším blackoutu lze spolehnout.
Chlazení – podceňování souběhu poruch
Nedostatečně řešené chlazení patří rovněž mezi nejčastější důvody výpadku datacenter. Pomineme-li rozdílnost a spolehlivost jednotlivých technologií, podstatná je potom reálná míra redundance a riziko nedostatku takové míry zálohy chlazení. Většina datacenter uvádí, že disponují redundancí na úrovní chlazení N+1. To znamená, že si datové centrum bez vlivu na provoz může dovolit výpadek 1 chladící jednotky. Je to dostatečné? V případě, že se jedná například o přímý výpar, tedy nejčastěji použitou chladící technologii datacenter, každá porucha na chladícím okruhu znamená odstávku jednotky i na několik dní. Znamená to odsát chladivo, provést opravu, vakuovat okruh (několik hodin), doplnit chladivo, zprovoznit jednotku. Klimatizační jednotky tvoří nejporuchovější části datacentra, protože mají spoustu mechanických částí (motory, elektronicky řízené ventily, ventilátory apod.) a jsou trvale v chodu. Riziko souběhu poruch tak existuje a v případě N+1 redundance může jít o kritickou situaci, která způsobí výpadek datacentra. Často provozovatelé datacenter opomíjejí fakt, že kromě chladícího výkonu je nutné řešit objem vzduchu. Trend výrobců serverů je v dnešní době takový, že na stále se snižující příkon serveru připadá stále stejný průtok vzduchu serverem. Může se tak stát, že chladící jednotky mají sice rezervu ve výkonu, nemusí však stačit objem vzduchu, což se může při poruše jednotky projevit velice rychle formou podtlaku ve studené uličce a přehříváním serverů.
Kvalitní projekt – krátkodobý výhled se nemusí vyplatit
Značně opomíjeným prvkem je v rámci bezpečnosti datacenter kvalitní projekt s výhledem do budoucna. Často datacentra vznikají „na koleni“ a rozšiřují se až dle aktuálních potřeb klientů bez řádného projektu. U takových datacenter pak hrozí reálné riziko, že v kritickém případě nezafunguje správně selektivita či nejsou správně spočítané zkratové proudy jistících prvků. Může se tak například stát, že prostá porucha zdroje v serveru vedoucí ke zkratu způsobí popadání jističů až na výstupu z UPS a dojde tak ke kompletnímu výpadku celé větve. V kombinaci s nedostatky z pohledu UPS popsaných výše může tak snadno dojít k výpadku celého datacentra. Výpočet selektivity je jednou z nejdůležitějších částí každého energo projektu datacentra.
