Už delší dobu uvažuji o koupi nějakého tabletu, anebo o stále urgentnější obměně svého mobilního telefonu. Napadlo mě, co takhle spojit své dva požadavky v jedno zařízení? Jak by dopadlo spojení dvou přístrojů do jednoho ve formě phabletu? Vyplatí se mít dva přístroje nebo stačí jeden?
Na zodpovězení těchto otázek jsem si vybral Huawei Ascend Mate, který jsem podrobil testování.
Huawei Ascend Mate: Tak akorát do ruky. Ovšem té Jardy Jágra…
Vzhled a ovládací prvky
Jednoduchý, čistý, konzervativní. I tak by se dal zjednodušit popis vzhledu testovaného „přerostlíka“. Přesto se v porovnání od mých dřívějších telefonů nijak extra neliší. Možná právě naopak. Umě se snaží nepoutat na sebe pozornost žádnými „designovými“ výstřelky, drží si elegantní jednoduchou linku, která zapadá do dosavadní řady modelů Huawei. No prostě „konzerva všech konzerv“, tedy až na tloušťku, kterou si Mate drží na krásných 9,9 milimetrech.
Jednoduché přední straně dominuje obří displej o velikosti 6,1 palce. Nad displejem je nezbytný reproduktor, pod ním se nachází decentní jméno výrobce, tedy Huawei. Napravo od reproduktoru je přední kamera s dvojicí senzorů okolního světla a přiblížení. V mřížce reproduktoru je ještě umístěna oznamovací dioda. Trochu nešikovně, řekl bych, ale o tom trochu níže. Vespod displeje je trojice softwarových tlačítek – Zpět, Domácí plocha a Seznam spuštěných/posledních aplikací.
Záda jsou z příjemného matného plastu, který pomáhá držení telefonu a na kterém neulpívají žádné otisky prstů. Stejně tak k držení napomáhá i lemování na bocích, které je jakoby z „hrubého“ stříbrného plastu. V horní části zad uprostřed je umístěna čočka hlavního fotoaparátu, pod ní logo a nalevo od čočky pak přisvětlovací dioda.
Čočka fotoaparátu je malinko vystouplá, což v kombinaci s mírně prohnutou plochou zad způsobuje malé kolíbání telefonu při jeho položení na rovnou plochu. Nicméně kolébání není nijak přehnané a tolik nevadí. V dolní části zad u pravé strany se pak nachází pouze reproduktor hlasitého poslechu či médií a her.
Na horní hraně telefonu se nachází 3,5 mm jack pro připojení sluchátek a krytá zdířka pro vložení microSIM. Na pravé hraně v její horní polovině jsou pak tlačítka pro zapnutí/vypnutí telefonu a dvoutlačítko pro ovládání hlasitosti. Na spodní hraně je mikrofon a microUSB. A konečně levá hrana ukrývá opět krytou zdířku, tentokrát pro vložení microSD karty, která může mít (dle oficiálních informací) kapacitu až 32 GB.
Celý telefon se honosí mírami 163,5 × 85,7 milimetru, které jsou opravdu obrovské. A přestože se ručička vah zastavila na necelých 200 gramech, pocitově se mi zdál Huawei Mate v ruce lehčí, než předchozí testovaná Nokia Lumia 820, která vážila o 50 gramů méně. Možná to je tím, že oko vidí obra a mozek automaticky očekává v ruce velkou hmotnost.
Celkový dojem ze zpracování telefonu mám více než pozitivní. Vše sedí a lícuje tak jak má. Nikde nic nevrže, nikde nic nepřekáží. Jestli ta „nevrzavost“ nebude tím, že zadní kryt je neoddělitelný od těla telefonu a kompaktně tak drží jako přibitý.
[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/matehuaweifoto/“/]
Displej, fotoaparát, senzory
Obří 6,1 palcový displej s HD rozlišením, tedy 1280 × 720 pixelů, má opravdu věrné podání barev a čitelnost, a to i na přímém slunci. Teplotu barev si můžete nastavit dle svého vkusu jednoduchým posuvníkem. Také si můžete nastavit citlivost displeje, např. pro ovládání telefonu v rukavicích.
Hlavní fotoaparát testovaného telefonu má rozlišení 8 megapixelů, automatické ostření a přisvětlovací diodu. Zvládne také natáčet Full HD video. Nastavení fotoaparátu je standardní, např. vyvážení bílé, ISO a úpravy fotek filtry na způsob Instagramu.
Kvalita výsledných fotek však hodně závisí na intenzitě osvětlení. Za ideálního stavu jsou fotky ostré, detailní a barevně věrné. V horších světelných podmínkách šumy na fotkách vzrůstají a kvalita upadá. Subjektivně se mi zdály fotografie o něco horší než u testované Lumie 820.
Čelní kamera, připravená pro videohovory, slouží opravdu jen jako záloha. Její rozlišení 1 megapixel způsobuje, že kvalita obrazu u videohovorů je dosti pofidérní. Šumy a ruchy jsou totiž vždy přítomny (zkoušeno v programu Skype přes domácí WiFi síti, kdy jsme s druhou stranou byli od sebe vzdáleni asi 3 metry a dělila nás jedna zeď).
Senzory přiblížení a okolního světla fungují bez sebemenšího zaváhání. Co mě však mrzí, je notifikační dioda. Lépe řečeno její celkem nešťastné umístění do mřížky reproduktoru. Nešťastné z toho důvodu, že ji mřížka částečně překrývá a výrazně tak snižuje pozorovací úhel, a v takovém případě dioda pomalu ztrácí svůj význam.
- Fotografie v plném rozlišení stahujte ODSUD (heslo je svetaplikaci)
[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/matefptp/“/]
Ovládání OS, GPS, baterie
V srdci Huawei Ascend Mate tepe čtyřjádrový procesor o frekvenci 1,5 GHz a ve střevech se nalézají plné 2 GB RAM. Obojí napomáhá relativně plynulému chodu Androidu 4.1.2. Ten je navíc rozšířen o grafickou nadstavbu Emotion UI. Celý systém si z integrovaných 8 GB paměti ukrajuje cca polovinu. Naštěstí je tu možnost rozšíření pomocí paměťových karet.
U grafického prostředí Emotion UI mi sice chvíli trvalo, než jsem si na něj zvyknul, ale pak se mi zalíbilo a pro velký displej jej považuji za celkem vhodný. Prostředí je variabilní, na výběr máte spoustu oficiálních motivů, které nemění pouze vzhled ikon, ale i např. úvodní zamykací obrazovku. Je tu ovšem jedna věc, ke které bych měl menší výhradu, a tou je absence menu.
Veškeré ikony se totiž zobrazují na ploše jako v iOS. Naštěstí však můžete mít snad neomezené množství ploch a aplikace lze seskupovat do složek. Takže po počátečním nastavení telefonu ku obrazu svému (rozmístění ikon aplikací a widgetů) jsem si už jenom vytvořil složku „Menu“, do které jsem odkládal ne moc často používané zkratky.
A v tu chvíli jsem pocítil jednu z výhod velkého displeje. Složka, která obsahovala 10 a více ikon, byla pořád přehledná a nikdy se mi nestalo, že bych omylem spustil vedlejší aplikaci.
Na celkové ovládání telefonu jsem si taktéž musel chvilku zvykat. Hlavně při psaní. Na telefonu totiž píši palci na softwarové QWERTZ klávesnici. U svých současných (či minulých) telefonů jsem vždy, když jsem chtěl psát, automaticky položil telefon tzv. na šířku. Ovšem u Huawei Mate to dělat nemusíte!
I na výšku je klávesnice více než přehledná, klávesy dostatečně velké a k překlepům docházelo opravdu minimálně. A hlavně – telefon je tak velký, že při psaní na šířku se vám palce na klávesnici nikdy nepotkají, tzn. dělá jim potíže dostat se na prostřední (např. G, H) klávesy. Tedy pokud nemáte místo rukou lopaty.
Emotion UI obsahuje pár „fičurek“, které mají za úkol ulehčovat práci a ovládání obrovského displeje jednou rukou. Nejprve takzvané Plovoucí tlačítko. Po jeho dobrovolné aktivaci se na displeji neustále zobrazuje malý nenápadný šedý kroužek, který v sobě ukrývá rychlou nabídku čtyř aplikací: kalkulačka, zprávy, poznámky a přehrávač filmů. Tento seznam je bohužel pevný a neměnný. Samotným Plovoucím tlačítkem však hýbat můžete.
Přeci jen se může občas stát, že jeho aktuální umístění bude malinko překážet. Nic vám tedy nebrání přetáhnout si jej ke kterékoliv straně displeje.
Další pomůckou pro ovládání telefonu jednou rukou je volba zmenšení klávesnice, příp. číselníku, a její přichycení k levé či pravé straně. Tuto možnost jsem popravdě příliš nevyužil, a to ze dvou důvodů. Některé (oficiální!) motivy tuto možnost vůbec nepodporují a hlavně ono zmenšení je pouze o necelou třetinu velikosti klávesnice, takže ji stejně jednou rukou (palcem) pohodlně celou neobsáhnete. Ještě zmíním jednu „fičurku“. A to možnost skrýt spodní pruh s SW tlačítky. Skrytí funguje ve spoustě aplikací i her a přidá ještě o něco málo místa už tak velkému displeji.
V neposlední řadě mě mile překvapily tři věci. Nejprve je to přítomnost Profilů (nejen) vyzvánění (umožňuje nastavit i dobu podsvícení displeje, zapnutí/vypnutí bezdrátových sítí a další), dále možnost zmenšit si obraz přehrávaného videa (přes defaultní aplikaci) na zhruba čtvrtinovou velikost displeje (což má za výsledek např. schopnost psaní SMS a přitom stále sledovat film).
Hlavně je to však možnost upravit si zástupce na notifikační liště. Celkem jich je na výběr rovných 15 (oproti 10 u testovaného Alcatelu One Touch 993D, navíc bez možnosti jejich úprav), přičemž na hlavní zobrazení je jich vejde 2 × 5.
Oproti předchozímu testovanému telefonu (Nokia Lumia 820) je GPS modul pomalejší a slabší (např. v aplikaci Foursquare). Navíc se mi dvakrát stalo v navigaci, že se poloha nejprve odmítla lépe upřesnit a pak zamrzla úplně (tzn., že navigace ve výsledku přestala navigovat). Co mě naopak potěšilo, je modul WiFi, který je výkonný a chytá i slabé signály.
Stejně jako je obří displej, tak je obří i integrovaná baterie. Její kapacita je 4050 mAh, což je běžné u leckterých levnějších tabletů. Huawei Ascend Mate jsem při testování opravdu nešetřil. Tentokrát to znamená volbu Automatický jas, 10 hodin puštěná WiFi (zbytek dne zapnuté datové přenosy), celodenně zapnutá GPS, zhruba hodinový poslech MP3 a dvouhodinové hraní her (nejčastěji Angry Birds Star Wars II; to víte, dovolená). A baterie mi vydržela celý den a přidala k tomu ještě 10 hodin navrch.
[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/EmotionUI/“/]
BFU testy
Mé testy opět probíhaly pomocí oblíbených aplikací a her.
- Barcode Scanner – známá aplikace, která umí skenovat až 7 druhů kódů a sama zaostřovat, přičemž využije i přisvětlovací diodu.
- Foursquare – pomalejší GPS modul způsobuje, že vzdálenosti check-inů jsou mírně nepřesné i na relativně volném prostranství.
- Bubble Blast 2 – hra fungovala bez sebemenšího zaváhání, optimalizace hry pro tak velký displej byla bezproblémová. Jen lehký nezvyk v menu hry, kdy byla tlačítka (Nová hra, Nastavení, ..) najednou strašně malá.
- Jetpack Joyride – jediná hra, u které jsem narazil na potíž s optimalizací na velikost displeje. Grafika hry byla nečekaně zrnitá a nepřiměřeně se cukala. A to srovnávám s hraním na hardwarově slabších telefonech.
- Angry Birds: Star Wars II – tato hra běžela v naprostém pořádku, a to i v případě spuštění více aplikací najednou.
Co říci závěrem?
Ano, phablet má smysl a u spousty uživatelů (včetně mě) nalezne své uplatnění. Huawei Ascend Mate má navíc výborné technické zpracování a Emotion UI je v konečném výsledku smysluplná nadstavba Androidu. Někomu sice může vadit menší paměť telefonu, která je ovšem rozšířitelná mikroSD kartou. Co se týká velikosti tohoto phabletu – do zadní kapsy džín se opravdu nevejde! Zhruba centimetr přečuhuje.
Nicméně v kapse saka (čili mých „montérek“) má ještě nějakou tu centimetrovou rezervu. Přes výše zmíněné „fičurky“ je uzpůsobený hlavně pro práci oběma rukama. Přesto se však při telefonování drží dobře a nijak neklouže. A nebojte, na žádné „vyplašené“ pohledy okolí jsem během testování nenarazil. Naopak jsem se dvakrát setkal s upřímným zájmem o bližší informace. Přístroj vlastně může nahradit až tři zařízení.
Telefonování není tak nepohodlné, jak by se mohlo zprvu zdát. Zvláště pokud potřebujete mít při telefonování volné ruce (např. při práci na klávesnici) a telefon si tak přidržujete u ucha ramenem. Pravda, vzhledem ke konečné váze to není na pravidelné půlhodinové hovory. Na 6,1palcovém displeji se výtečně kouká na fotky, případně sledují filmy (zastane tedy tablet) a také může sloužit i jako čtečka knih, při jejichž čtení není potřeba tak často listovat a přesto nemusíte mít lupu na čtení miniaturních písmenek.
Inu, mám tedy zase o čem přemýšlet.
Největší klady:
- dílenské zpracování
- obsáhlá možnost personifikace
- 2 GB RAM
- displej a zobrazování barev
- přívětivá cena – cca 11 tis. Kč
- OS není přeplácaný předinstalovanými aplikacemi, kterých se nemůžete zbavit jinak, než rootnutím
Největší zápory:
- umístění notifikační diody
- vnitřní úložiště by přeci jen mohlo být už v základu o něco větší
- při vyšší zátěži má tendenci se zahřívat
