Asi každý z nás najde v minulosti něco, na co není zrovna moc pyšný. Finanční obtíže, problémy se vztahy, nebo s návykovými látkami, neúmyslné lži, nevědomé křivdy, to všechno a milion dalších věcí si za rámeček nikdo z nás nedá.
V době bez internetu jsme všechny tyto prohřešky mohli do jisté míry schovat a také jsme to dělali. Prostě jsme o nich nemluvili a ony se nějak vypařily – pokud ne hned, tak alespoň po čase. Jenže jakmile přišla na scénu síť světa a vyhledávače typu Seznam, Yahoo a Google zahájily svůj provoz, příležitosti k našemu tajnůstkářství a zastírání nelichotivých činů jsou ty tam.
Dnes už si běžně můžeme „vygooglit“ kdejakého Pepíčka nebo Mařenku a docela klidně o nich zjistit třeba to, že je policie před dvěma týdny zadržela za řízení v opilosti. Některá hesla (tedy samozřejmě i jména) na vyhledávačích mají miliony záznamů, takže se docela s přehledem může stát, že se mezi nimi objevujete i vy. A právě to by se podle výroku Soudního dvora EU mělo do budoucna změnit.
Soudní dvůr EU totiž dal před několika dny za pravdu španělskému občanovi, který po Googlu žádal „být zapomenut“. Tomuto občanovi se konkrétně nelíbilo, že ve výsledcích vyhledávání na Googlu je pod jeho jménem k nalezení článek ze španělského deníku z roku 1998, jenž informuje o dražbě jeho nemovitostí kvůli dluhům na sociálním zabezpečení (více info ke kauze zde).
Španěl původně žádal, aby zmínka o dražbě jeho majetku byla odstraněna jak ze samotných stránek internetového deníku, tak i ve výsledcích vyhledávání na Googlu. V prvním případě nepochodil, v tom druhém se mu to však povedlo. Podle soudu má totiž každý občan Evropské Unie právo na své soukromí a vyhledavač Google ho musí ctít. To zní sice moc hezky, ale nejedná se takhle náhodou o další absurdní rozhodnutí Evropského dvoru?
Dobrý pomocník zlodějů, vrahů a další chátry
Jsem přesvědčená, že po tomto výroku se najde spousta lidí, která vymazání výsledků ve vyhledavačích bude chtít využít – ať už kvůli prkotinám, tak i kvůli hodně závažným věcem. Kupříkladu takový vrah. Odsedí si svoje, vyleze z basy, znelíbí se mu skutečnost, že ve vyhledavači je pod jeho jménem k nalezení článek, který informuje o jeho chladnokrevném zločinu a tak si podá žádost, které bude muset Google (nebo jakýkoliv jiný vyhledavač) vyhovět. A v tu ránu bude čistý jak lilie.
A nebo jinak a bez zabíhání do extrémů, co takový sňatkový podvodník, zloděj, chronický lhář, nebo třeba dlužník, který si rád půjčuje, ale jen hodně nerad vrací. Všechny tyhle existence budou chráněny zákonem a nedávno vyneseným precedensem, takže nebude možné si je přes internetové vyhledavače najít a tím se případně vyvarovat problémů.
Evropská Unie nás tedy na jedné straně bude chránit, ale na druhé straně nás vystaví ještě mnohem většímu riziku, které zde plyne z nevědomosti. Nevím jak vy, ale já bych se právě kvůli těmto lidem svého práva na soukromí klidně zřekla. Už moji rodiče mi říkávali, že kdo má čisté svědomí, ten nemá potřebu nic skrývat.
Bojíš se, že to praskne? Tak to nedělej!
Myslím si, že práva na vymazání výsledků vyhledávání budou v drtivé většině případů využívat grázlové a další podvodníci, kterým to pomůže v páchání dalších nepravostí. Fotky, jak se z večírku potácím opilá, nebo jak platím pokutu za rychlou jízdu, mi totiž určitě nebudou stát za to, podávat u Googlu žádost na jejich stažení (resp. na stažení linku, který na ně odkazuje).
Jsem přesvědčená, že pokud v tomto směru brzy nenastane obrat, z internetu se stane růžová kronika, která ztratí jeden ze svých hlavních výhod – možnost dostat se rychle k jakýmkoliv informacím.
Taková situace by na poli vyhledávání hesel mohla vést až ke vzniku černého trhu. Různé internetové vyhledavače by pak nabízely necenzurované výsledky vyhledávání pod rukou a za pěkně mastný poplatek. A to přece nikdo z nás nechce, no ne? Proto bychom se měli chovat slušně, aby našimi jedinými poklesky byly úsměvné situace, které širokou internetovskou veřejnost tak leda pobaví. A všechny vyčůránky bychom rychle měli odkázat do patřičných končin.
I když chápu vaše argumenty, hluboce s Vámi nesouhlasím – a věta „kdo má čisté svědomí tak nemá co skrývat“ mi až nepříjemně připomíná 1984
Chápu, že jste idealistka, ale zapomínáte, že lidé nejsou dokonalí a často i naprosto legitimní věci Vám mohou zničit život. Stačí jedna nevinná fotka, nějaké drby kolem které zažnou za Vašimi zády neúměrně růst a pak se nestačíte divit. Nezapomeňte, že nikdy nevíte kam se dostanete!
A to jsem ani nezmínil co se stane při střetu kultur nebo radikální změně politické situace…