Vídáme jich pořád víc – aplikací, které jsou sice zdarma, ale ze svých uživatelů vytahují peníze mikroplatbami. Co za rozšířením modelu freemium stojí?
Je to trend, který balancuje na hranici dobré vkusu, často ji s téměř samolibým úsměvem překračuje a vydělává na slabostech lidské mysli. Řeč je o freemium, tedy o aplikacích nebo hrách, které jsou sice „zdarma“ ale své uživatele nutí doplácet za další/rychlejší/zábavnější postup pomocí nákupů až během používání. Za jejich rozšířením stojí především touha uživatelů po co nejhlasitější muzice za co nejmíň peněz.
Skoro by člověk se slzou v oku vzpomněl na starý krásný svět javových her, které jste si pořídili za fixní cenu a mohli hrát donekonečna. Občas jste navíc za svoji stovku mohli dostat hru komplexní a složitou, s hratelností v řádu desítek hodin. Samozřejmě porovnávat tyhle časy s dneškem nejde – cenový strop i obchodní model byly limitovány technologickými omezeními tehdejších telefonů a služeb. Přesto dávají vzpomenout, jak to kdysi bylo jednoduché.
Chvíli po nástupu smartphonů (který opravdu počítáme až od uvedení prvního iPhonu a prvního telefonu s Androidem HTC G1) to vypadalo, že to dobré zůstane. Hry se rozdělí na ty dostupné zdarma (dělané pro výdělek z reklamy nebo z čistého nadšení) a placené, za které jednou zaplatíme fixní částku a budeme si jich moci užívat dokud datová centra Googlu budou stát. Kde se to všechno zkazilo?
Proč bych platil, když se to dá…
Prvním hřebíčkem do rakve nadvlády tradičního modelu jednorázových plateb zatloukli lidé, kterým se za aplikace nechtělo (a dodnes nechce) tu dvacetikorunu zaplatit a raději ji ukradnou jinde. Masivní vlna pirátství trápí Android dodnes a iOS se také nevyhýbá. A i když jdou nákupy v aplikacích taktéž obejít, technologicky se jedná o mnohokrát náročnější záležitost, do které investuje energii málokdo. Vývojáři přemýšlející nad obchodním modelem pro svoji další hru tak museli volit mezi vložením otravných reklam a/nebo překopáním celé hry po vzoru freemium modelu. Jedná se o další dopad pirátství, který je v důsledku negativní i pro piráty samotné.
Hra s nulovým součtem neplatí jen pro jaderné zbrojení
Lidé neochotní za vaši vypiplanou hru platit ji nemusí hned někde ukrást – stačí, aby za ni prostě nezaplatili a přešli ke konkurenčnímu a o dvacetikorunu levnějšímu klonu. Když pak porovnáte klesající graf prodeje vaší a o něco levnější hry, co uděláte? Zlevníte taky, protože je to mnohdy existenciální nutnost. Když to stejné udělá s novou (a levnější) verzí vaší hry konkurence, dostanete se za chvíli na nulu – abyste byli konkurenceschopní, musíte hru dát zdarma a nebo sledovat, jak postupně mizí doporučené sekce Google Play. Freemium se pak nabízí jako ideální model, jak lidem dát dojem, že za Candy Crush 345 nezaplatí nic, a tak trochu bokem je pak zkásnout o hodně víc.
Tyhle obrácené závody ve zbrojení (obdoba toho, když výrobci jednoho zboží střídavě zlevňují do té doby, až mají všichni minimální marže), kde masově prodávané hry prostě musí stát co nejméně, má na svědomí prostá lidská neochota za věci platit, respektive chuť mít je co nejlevněji. A je už jedno, že za pivo večer dají pětkrát tolik, co za indie skákačku, kterou jste v potu a krvi se spolužákem ze školy bastlili po večerech a ještě pořád dlužíte grafikovi – dost možná do její příští verze dáte možnost koupit hlavnímu hrdinovi za herní zlaťáky vyšší skok a nový klobouk. I když jsme se od doby před pár lety značně posunuli, nevole lidí platit peníze za virtuální zboží zůstává.
Hlasovat dotykem
Jestli vás podobně jako mě freemiová vlna rozčiluje, existuje jediné řešení – prostě je nekupovat, prohlédnout skrz pozlátko aplikace „zdarma!“ a dát peníze férovým vývojářům. Nebát se podpořit autory prémiových her a programů, kteří na nás nehrají žádné divadlo.
A nebo si pořizovat freemium hry s vědomím, že je budete hrát opravdu zdarma. Takových lidí bude drtivá většina a to je v pořádku. Vývojáři se zahojí na tom menším procentu, které ale bude ochotné si za hru zaplatit násobně více, než kdyby stála fixní částku. Mně to přijde v pořádku, spokojeni mohou být vývojáři, i hráči.
Hry kde si platíte za herní čas, nebo čekáte a čekáte a čekáte snad ani nemá cenu začínat.
To je pravda, ale každý si musí zvážit sám, co je pro něho přijatelné a co už považuje za opruz.
Tratit znamená přijít o peníze.
Ja napr. uz rok hravam Frozen Free Fall. Nekupil a ani nekupim nic, dokonca takmer nepouzivam ani tie bonusove veci. Pokial je hra dobre spravena, ide dohrat aj bez platenia a je to vacsia zabava, s platenymi vecami je to strasne jednoduche. Napr. Kingdom rush som hraval na PC bez plateneho obsahu a bolo to tazke, ale zabavne. Ked som potom mal moznost vyskusat hru s platenymi hrdinami a dalsim obsahom, normalne som sa nudil.
Aplikácie a hry s IAP a s časovým výpalným majú u mňa bann a verím, že čím viac takých ľudí bude, tým skôr tento model skončí. Môže to byť sebelepšia apka, alebo hra, akonáhle vývojár volí tento prístup, okamžite u mňa končí. SW si rád kupujem, mám množstvo aplikácií a na Android ani iné zdroje nehľadám. Kupujem ale výhradne SW s fixnou cenou. Úplne najradšej mám, ak je rozdiel medzi platenou a neplatenou verziou len zobrazovanie reklamy, prípadne ak je poskytnutý trial na vyskúšanie celej funkcionality.
Nemyslím, že IAP sú výsledkom pirátenia. Sú výsledkom nenažranosti marketingu, ktorý objavil systém, ako za rovnako muziky vytiahnuť z ľudí viac peňazí. Aj toto potvrdilo môj názor, že rozdiel medzi predajcom a zlodejom sa pomaly ale isto stiera 🙁 To, že ľudia chcú veci za čo najmenej peňazí a predávajúci zas za čo najviac peňazí je trhový jav. Výsledkom týchto dvoch snažení by mala byť trhová cena, ktorá neodzrkadľuje žiadnu vnútornú hodnotu produktu, ale len ochotu platiť a ochotu predať. Ak vzniká tlak na jej znižovanie, znamená to znižovanie spoločenského blahobytu – chudobnenie spotrebiteľov, uprednostňujúcih tzv. základné statky. A k tomuto javu bohužiaľ za posledných 15 rokov vo svete dochádza.
S tím bych celkem souhlasil (mám za to, že obyvatelstvo Západu globalizací v průměru chudne). Ale tlak na snížení ceny by mohl být způsobený i zostřením konkurence. A to jak větším počtem konkurentů, tak jejich soustředěním (Google Play, Steam).