Jednu věc, kterou musím u ruských her pochválit, je častý výskyt parádní 2D grafiky. Umění ručně nakreslit krásný level, poladit celé to úžasné pozadí se všemi těmi drobnými detaily, je na Západě jev už celkem vymírající, nahrazený mnohdy podstatně humpoláčtěji působící 3D grafikou.
Defense Zone má parádní 2D grafiku, která mi připomíná staré Close Combaty a nebo Steel Panthers. Není to ještě úplně retro, spíš takové neo retro. Ale je to hezčí a přehlednější, než leckteré moderní 3D věžovité snažení.
Defense Zone je řada nyní už tří tower defense her, které má podle kreditů na svědomí jediný programátor, Artem Kotov a potom čtveřice grafiků, kteří vyrobili a naanimovali celou tu parádu. Recenze se týká té první a nejstarší, druhá představuje rozšíření a poladění původného konceptu. Pokud si chcete hru vyzkoušet, začněte radši druhým dílem – první není špatný, ale má velmi zvláštně pojaté levely, takže soudím, že druhá iterace hry vznikla na základě reakcí hráčů. No a na třetím dílu se teď pracuje, takže se těším. Zajímavé je to, že hra vznikla pro všechny možné platformy, Windows, Linux, MacOS, Android i iOS, což je na jednoho kodera opravdu pozoruhodný výkon.
Nuže, jak Defense Zone funguje? V určitém slova smyslu je to ultrakonzervativně pojatá tower defense, má relativně malé levely, stavět se dá na ještě menším místě (často ne tam, kde by se vám to opravdu hodilo) a při stavění musíte mít plán, protože každý level má mezi 25ti a 40ti vlnami, které vám nevydělají na to, abyste mohli mapu zastavět věžemi a naupgradovat je. Ó ne! Tady to funguje tak, že ty nejsilnější upgrady jsou často zcela šíleně drahé – a jenom vzácně si budete moci dovolit něco upgradovat na plnou úroveň. Pokud to budete dělat, musíte velice přesně vědět, o co se to pokoušíte a proč chcete upgradovat zrovna tuhle věž.
Když letmo srovnám první a druhý díl hry, přijde mi první díl o něco těžší. Má o dvě věže méně a nemáte možnost přivolat si na pomoc bombardér, takže o to více musíte přemýšlet, kam postavíte kterou věž. Problém je v tom, že na začátku máte málo peněz, z nepřátel často moc dalších prostředků nevytřískáte a dost často se vám stane, že hru rozjedete, po pár vlnách zjistíte, že jste někde udělali chybu a level budete restartovat.
V herních tipech sice najdete moudro, že můžete věže bořit a nahrazovat, jenomže za zbořenou věž dostanete pouze 2/3 bodů zpět a obvykle potřebujete nahradit slabší věž silnější a dražší věží, takže to obecně není dobrý nápad. Správná cesta je nezačít bezhlavě sázet věže, ale před začátkem první vlny si velmi pečlivě prostudovat mapu a hledat na ní body, které jsou pro určité typy věží nejlepší.
Věže se obecně dělí na slabší, ale rychlopalné (kulomety, elektrická věž, plamenomet) a potom na silnější, ale pomalejší (dělo, rakety). Rychlopalné se hodí na štrůdly pěchoty (velmi protivní jsou panáčci, co vylezou z rozbitých náklaďáků, takže vám často počet cílů narůstá). Pomalé se hodí na tanky a mechy – a je ideální je kombinovat s mrazícími věžemi. Důležité je respektovat pravidlo, které navzájem vylučuje použití plamenometů a mrazících věží – jejich účinek se navzájem ruší. To do značné míry použitelnost plamenometu omezuje – ne, že by nebyl k ničemu, ale efektivně se dá použít jen za určitých okolností.
Další zvláštností je to, že vyšší upgrady vyžadují stále více času, kdy je věž neaktivní. Nejde tedy jenom o to kterou věž upgradovat, ale kdy, abyste se nedostali do situace, že vám právě kvůli upgradu utečou zlí panáci (a to se stává dost často). Naštěstí mají všechny věže od prvního upgradu nahoru vlastnost Hellfire, která dovoluje dočasně zvýšit rychlost jejich střelby. Hellfire není k dispozici vždy, dost dlouho se nabíjí, takže rozhodnutí kdy ho aktivovat a případně v jakém pořadí je u věží aktivovat je součástí strategie. Někdy dokážete pokrýt chybějící právě upgradovanou věž, často Hellfire využijete k likvidaci výjimečně tuhých nepřátel.
Na to, jak nezákeřně hra vypadá, je docela těžká. Speciálně první díl má zvláštně balancované levely, kdy se vám ke konci objevuje jev, který upřímně nesnáším – krátké vlny několika velmi odolných mechů, které je těžké utlouct, ale nezískáte z nich skoro žádné body, takže obranný systém není za co upgradovat. V některých případech je nejtěžší začátek levelu, jindy prostředek, zkrátka je to kapku divné a nevyvážené. Levely nelze označit za špatné, zkrátka v nich nefunguje obvyklé pravidlo, že obtížnost roste vlnu od vlny a ta poslední je nejtěžší. Obvykle představuje problém „jedna z posledních pěti“, ale dost často zjistíte, že poslední vlna bývá bídně jednoduchá.
Většinu námitek, které mám proti Defense Zone, byla vyladěna v Defense Zone 2, která vypadá podstatně lépe poladěná. Doporučoval bych proto začít „dvojkou“, nicméně pro pokročilé hráče může být zajímavé dát si potom první díl, protože je těžší a velmi střídmé zásobování penězi vás staví před poměrně zajímavé výzvy.
Hodnocení: 7/10
Verdikt:
Vynikající a chytlavá tower defense. Možná je lepší začít s Defense Zone 2, která je trochu lehčí (ale ne jednodušší).
Co se mi líbilo:
- Grafika, připomínající staré 2D válečné strategie
- Chytré a těžké
Co se mi nelíbilo:
- Poměrně drahé (stojí stejně jako novější verze)
- Některé levely mají zvláštně pojatou obtížnost
Cena aplikace je 2,69 Euro.
Aplikace se dá stáhnout odsud
Demoverze se dá stáhnout tady
[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/Defense Zone HD/“/]
Web výrobce je zde
