Dříve či později to přijde: Po úspěchu nějaké herní mechaniky se objeví následovníci, často originální, technicky dobře provedení, ale tak nějak generičtí. Přestože jde o hry dobré, rozsáhlé, řemeslně zručně obrobené a vlastně jim není co vytknout, nějak jim zkrátka chybí šťáva.
Někdy to vypadá, že chybí humor, nebo taková ta poťouchlá brutalita, nebo něco podobného. Buď jak buď je hraní takových her spíš úmorné než zábavné a rozhodně se k nim nebudete vracet.
Cyto je přesně tenhle případ. Tak trochu to připomíná Angry Birds, ale je to říznuté plošinovkou a puzzlem. Cyto je buňka, která ztratila paměť při jakémsi incidentu ? a teď se pokouší sbírat měchýřky s paměťovou RNA v jakémsi mikrosvětě, ve kterém se můžete pohybovat hlavně pomocí skákání. Tedy skákání: Natáhnete se a odpálíte, pokud to jde.
Někdy to nejde a abyste se mohli odpálit, musíte se nejdřív přesunout na lepší místo. Někdy se můžete přichytit mezi dvěma povrchy, natáhnout se a vystřelit se pořádně, jako z praku. Jindy se jenom pustíte a spadnete. A nebo se přelepujete z jednoho povrchu na druhý, vždycky se přichytíte na druhém a pustíte se prvního. Prvokujete sem a tam, ale v prostředí s gravitací.
To, co můžete v nějakém okamžiku dělat, je dáno typem povrchu, ke kterému se přilepíte. Některé vás nezachytí, jiné dokonce zcela zoufale kloužou a vůbec vás neudrží.
Další, ty červené s hroty, jsou dokonce nebezpečné a zabijete se o ně. Stejně vás sejmou i ty divné červené kaktusy, kterých je ve vyšších levelech bohužel docela požehnaně. Naštěstí tu jsou i další věcičky, jako třeba ubíhající proudy, které buňku táhnou ve směru proudění a zvláštní řetízky, které můžete při vysoké rychlosti ?prostřelit?, ale při nízké po nich sklouznete, takže je lze používat poměrně kreativně.
Základním úkolem je dostat se s Cytem do modrého východu, měli byste ale sbírat paměťové měchýřky, které jsou v každém levelu tři. Někdy je jejich sesbírání jednoduché (nemusíte jimi proskočit, stačí se jen natáhnout a dotknout se jich), jindy je to zdlouhavé a poněkud otravné ? a jindy opravdu těžké. Nebyl jsem nadšený z dlouhých skoků, které bývají docela obtížné, zvlášť když jde o skoky třeba přes několik proudů a navíc musíte minout minové pole tvořené těmi odpornými červenými kaktusy.
Hra vám nabízí asisty, ukazuje, kudy jste skákali posledně, což by vám mělo napomoci při opakovaném skoku. Ke svému překvapení jsem ale narazil i na chyby, kdy kupříkladu stopa po posledním skoku končící u otáčející se buňky způsobí, že se o ni Cyto zasekne a není schopen kroužit spolu s buňkou. Dokonalé to prostě není. Na opravdu závažné problémy jsem nenarazil, ale chybka se nám jednoduše dostala až do vydané verze.
Největším problémem Cyta ale nejsou chyby a ani celkem razantně stoupající obtížnost. Jeho největším problémem je právě generičnost: Vše se odehrává podle dávno známých pravidel: Čtyřstupňové hodnocení levelu, levely srovnané do světů, které se postupně odemykají, možnost opakovat a vylepšovat své výsledky? otázkou je ale proč.
Nové Angry Birds jsou legrační a kreativní, tahle hra je slušná, ale veskrze a skrznaskrz suchá. Není v ní nic překvapivého.
Pokud nemáte na práci nic lepšího, můžete Cyto zkusit, zabaví vás, ale asi nepobaví. To je ostatně problémem mnoha umělecky pojatých her: Vypadají zajímavě, ale s výjimkou líbivé grafiky v nich toho moc není. Rozhodně v nich chybí vtip a nadhled, což je podle mě dost na škodu. Cyto tak ve finále rozhodně je ?Puzzle?, ale v žádném případě to není ?Adventure?.
Hodnocení: 7/10
Verdikt:
Solidně provedená, ale nijak extra originální či zábavná záležitost.
Co se mi líbilo:
- Docela kouzelná grafika
- Množství levelů
- Široká škála povrchů, na které se můžete lepit
Co se mi nelíbilo:
- Některé skoky na velkou vzdálenost vyžadují řadu opakování
- Ve finále je hra docela nudná
- Občas narazíte na chyby
Cena aplikace je 0,79 Euro.
Aplikace se dá stáhnout odsud
[dmalbum path=“/wp-content/uploads/dm-albums/Cyto Puzzle Adventure/“/]
Web výrobce je zde
